Vítejte na mém blogu. Najdete zde mé ohodnocení knih,které jsem přečetla a mé povídky. Ráda také fotím,takže také nějaké fotky a popřípadě nějaké soutěže. Nejspíš mě najdete i nějakou grafiku a mé kreslené výtvory. Upozorňuji,že vše na tomto blogu je mé tvorby (krom layoutu) a je zakázáno cokoliv kopírovat! Snad vám pomůžu s vybíráním knih a také s různými radami (možná i včetně receptů) které na tomto blogu budou někdy i s video návodem.

Gordon Reece-Myši

19. května 2012 v 16:07 | Val |  recenze
Shelley a její matka jsou "myši". Bojí se vyvolat konflikt a prosadit svůj názor. Shelley ve škole šikanují,proto se s matkou přestěhují na samotu na venkov. Jejich poklidný život však naruší lupič,který jednou v noci vtrhne k nim domů. Co se stane dál? Přežije Shelley a její matka tu hrůznou noc?

V knize se mi obzvlášť líbily některé myšlenky Shelley. "Možná, že tohle, co nedokážeme sdílet s nikým jiným vlastně určuje, kdo doopravdy jsme."-Například tato věta mě zaujala svou hloubkou a pravdivostí.
Obdivuji autora,protože na to, že samozdřejmě nikoho nezabil, dokázal bravurně popsat, co se matce a dceři honilo hlavou. Každý se asi dovtípí,že budete pociťovat strach, ale autor chvílemi zašel až někam úplně jinam. Kniha popisovala skutečnost. Nebyla jako thrillery, které vidíme například v televizy-sérioví vrazi nebo honičky aut, ačkoliv sama thrillerem byla.
Kniha vás na konci napíná a pořád si přejete,aby dopadla dobře, ale jestli dobře dopadla je opravdu k zamyšlení. Rozhodně však konec působil poněkud depresivněji. Nápad na děj, název i autorovu empatii hodnotím na jedničku. Avšak ty emoce, které ve mně kniha nejspíše měla vyvolávat, jsem pociťovala až po nějakém čase,nesoucítila jsem s postavami. Do opravdu dobré knihy se začtu, nevnímám okolí a nemohu ji odložit. U tohoto díla jsem na tohle čekala marně.

 

Náš školní masopust

25. února 2012 v 18:53 | Val |  ostatní fotky
Nejsem si teď jistá, jestli to bylo 22.2, nebo 21.2. Každopádně v jeden z těch dní jsme měli ve škole masopust. Příprava masek byla snad nekonečná, tak jsme si krátili s kamarády čas hrou s nafukovacím balonkem.Rozdělili jsme se na dva týmy po dvou hráčích, vzali jsme ramínko na oblečení, tím si rozdělili maličkou hrací plochu a hrálo se. Proplétali jsme se mezi lavicemi a všechno kolem sebe bourali jen proto, aby jsme získali bod.
Když bylo konečně po přípravě šli jsme si všichni ještě poslechnou informace, co že to máme vlastně dělat a vyšlo se do ulic. Nejprve byla na programu nějaká čísla studentů naši školy a poté se šlo dál. Šli s námi i muzikanti a na každě zastávce jsme dostali něco k snědku a tancovali jsme (hrály se dechovky).
I když váš určitě vůbec nezajímá předchozí text, ani fotky, které sem chci dát, stejně jich sem pár dám :D :


imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

imagebam.com

Moje tipy-rozcestník

17. února 2012 v 21:14

Návody

Recepty

Tipy

 


Návod na malbu kotěte pastelem

17. února 2012 v 21:10 | Val a kniha Malujeme pastel 2-Motivy zvířat |  návody
Nedávno jsem malovala kočku pastelem a myslím,že až na pár drobností a špatně namalovanou packu se mi vcelku povedla :). Dělala jsem to sadou 24 pastelů od Koh-I-Nooru podle návodu, který jsem koupila také v Koh-I-Nooru. Rozhodla jsem se vám sem ten návod zkrátit a dát. Nakonec vám chci ukázat, jak to dopadlo u mě (v knížce to bylo samozdřejmě hezčí,ale myslím,že moje dílo je celkem přijatelné).

Potřebujeme:
Hnědošedý, trochu zdrsněný papír(já jsem místo něj použila klasický nažloutlý papír ze skicáko-taky to šlo :) ), měkké pastely v odstínech: bílá, zlatavé žlutá, siena přírodní, červenohnědá, světle šedá, hnědošedá (tu nemám,tudíš jsem použila tmavě hnedou), černá a tmavě zelená-to jsou barvy, které jsem potřebovala já, vy můžete potřebovat zcela jiné.

První krok:
Načrtněte si bílým pastelem kotě. Nemáte tady obrázky, jako já v knížce, takže si prostě najděte někde obrázek kotěte. Tvar hlavy koťátka je téměř čtvercový, oči leží kousek pod polovinou a jsou umístěny lehce zešíkma směrem nahoru. Přední část čumáku vypadá jako na špici postavený trojůhelník a také uši mají tento tvar. Teprve až odhadnete proporce,můžete se vrhnout na detaily-nemůžu říct jaké,protože nevím, jaký máte obrázek.

Druhý krok:
Udělejte základní barvu kočičího kožíšku. Začněte od nejsvětlejších oblastní a pokračujte k tmavým. Zvláště v oblasti obličeje by měly tahy následovat směr růstu chloupků. První nános barvy nesmí být příliš silný,ale papír pojal ještě další vrstvy.

Třetí krok:
V předchozím kroku jste nejspíš udělali růžová ouška, teď je bílou barvou plošně odstiňte. Tím se obě barvy smíchají a to ještě podpoří opatrné roztírání. Já jsem vnitřek uší roztírala vatovou tyčinkou. Pokud má koťátko nějaký vzor na obličeji, je pravý čas na to,aby jste ho udělali. Protože chlupy v obličeji jsou krátké,pracujte krátkými, na sebe kladenými tahy. Nakonec obličej také slaďte bílou a částečně přemalujte i vzor/proužky v obličeji. Teď zesilte barvy na těle. Protože tam jsou chlupy delší, můžete pracovat plošneji. Já konkrétně jsem prvně zesílila hnědošedou a červenohnědou a v oblasti hřbetu a pod hlavou jsem použila zlatavě žlutou. Na tlapkách jsem spojila nanesené barvy opět bílou,ale nerozmazávala jsem. Poté začtěte s pozadím-začínejte od shora.

Čtvrtý krok:
Barevné plochy, které jste nanesli, opatrně rozetřete (větší plochy jsem roztírala prstem-respektive kapesníkem-menší vatovou tyčinkou). Je tady psáno,abych současně znovu a znovu do srsti nanášela zlatavě žlutou, červenohnědou, hnědošedou a černou barvu, ale vážně nevím, jak to mám zobecnit :/ . Obrysy očí načertněte černou. Smícháním přírodní sieny, hnědošedé (u mě tmavě hnědé) a bílé barvy namalujte špičku nosu. Stíny okolo čumáčku udělejte světle šedou a přírodní sienou. Opatrné roztírání opět barvy spojí. Posledním krokem je roztírání pozadí.

Pátý-poslední krok:
Zdůrazněte vzor na hlavě a stíny na tlapkách namalujte světle šedou. Barevné plochy jemně vmalujte do sebe. Použijte na to světle šedou a bílou barvu. Oči jsem udělala do modra, ale vy si je udělejte jaké chcete. Je tady však psáno: "Směs přírodní sieny, hnědošedé a bílé použíjte na oči." Do černých panenek přidejte bílou tečku znázorňující osraz světla. Udělejte poslední detaily, jako jsou hmatové vousky, doladění kožíšku. Znázornění chloupků atd.

Tímto jsme právě dokončily malbu kotěte, tak snad to někdy zkusíte a povede se vám to,tady je můj výtvor:

A takhle to vypadalo před dokončením:

Pozn.: Malé detaily se nejlépe dělají tak,že si nalomíte pastel a vznikne vám tam taková špička-tak jsem to dělala
já. Nebo si jednoduše koupíte takové ty pastely zasazené ve dřevě, ale myslím, že to jsou zbytečné peníze.
I když někdy by se hodily.

Nějaké důležité/nedůležité úvahy

17. února 2012 v 12:54 | Val |  Témata týdne
Ahoj, chystám se tu vypsat nějaké úvahy, které jsou pro mě důležité a některé z nich jsou důležité i pro můj blog, i když je na světě teprve chvíli.

Co by se stalo,kdybych se nenaučila číst už ve školce?
Přemýšlela jsem o tom, že by mě mohla škola a povinná četba od čtení odradit a já bych nikdy nevěděla, jak je skvělé. Potom mě ale napadlo, že bych nejspíš byla stejně vášnivá čtenářka, jako teď, protože asi do 3. třídy nám četla místo povinné četby paní učitelka pohádky a místo obsahu jsme si do čtenářského deníku malovali obrázky (které k obsahu mimochodem maluji doteď). Nechápu lidi, kteří nečtou. Teď to nemyslím jako urážku, ale tak, že je opravdu nechápu. Knihkupectví nabízí tolik stravitelných knih a některé dokonce víc, než to. Myslím, že každý by si našel žánr, který ho zajímá a kterým je u mne fantasy a až by se začetl do pro něj skvělé knihy, poznal by nový svět a utekl od problémů.

Co by se stalo,kdybych nepoznala blog.cz?
Na blog.cz píšu už asi od 8let, ale poprvé to byly samé obrázky a kusovky a zkopírované články bez zdroje. Později jsem přišla na to, že by se k nim asi měl dávat zdroj a ještě později jsem přišla na to, že je nelepší, mít na blogu svoji vlastní tvorbu, protože pak je každý blog originální a každný si najde příznivce. Dříve jsem měla blog, který už byl vcelku přijatelný, ale snažila jsem se na něj vytvořit desing. No, ono by to nevylo nic divného, jenže já jsem ten desing neuměla nastavit a všechno na blogu se mi pokazilo. Dala jsem si od blogů delší pauzu a pak jse si založila tento blog a opět si dala pauzu. Ted se blogu snažím věnovat, ale vždycky na to není čas. Snad se to zlepší :). :
Co by se stalo, kdyby se mi nedostal do ruky foťák, který mám teď, nebo alespoň ten, který jsem měla předtím?
Tak asi bych logicky nezačala fotit,že? Taky bych možná nezaložila tento blog a neměla další dva koníčky (blog a focení). Chtěla bych zrdcalovku, samozdřejmě, ale ta je docela nákladná a já, jelikož mi není ani 14, si ji nemůžu dovolit a je mi blbé ji žádat po rodičích. Místo toho mám kompakt, který byl také docela drahý, ale zrdcadlovce se nevyrovná. Až s tímto foťákem jsem začala hodně fotit, protože je jen a jen můj a focení je taky super důvod, proč se jí podívat do přírody.

Napadlo mě ještě víc témat. Například: Co by se stalo,kdybych nezačala kreslit? Ale pak jsem si uvědomila, že nevidím důvod, proč bych neměla začít. Napadlo mě tedy: Co by se stalo,kdybych po rodině nezdědila lásku ke kreslení a maolování? Ale jelikož jste ještě žádné mé dílko neviděli, nemůžu tohle říkat a také už vás nechci otravovat, takže tímto se s vámi loučím :)

Ti, kteří nepoznali světlo

11. února 2012 v 13:58 | Val |  Témata týdne
Někteří z nás se bojí tmy a někteří si ji užívají. Já to mám tak nějak na půl. Ven chodím nejraději za tmy, protože je všechno takové...hezčí a tajemnější. Ale samozdřejmě i ta nejzanedbanější vesnice má pouliční osvětlení a tady je řečeno "Tma jako v pytli". Když jsme byly s kamarádkou menší a já jsem spala u ní doma (v zimně) hrály jsme si v noci na schovávanou (za tmy) a také jsme chodily na tzv. Bobříka odvahy, tak jsme tomu říkaly. Vzaly jsme si baterku a v noci se vydaly do lesa, protože kamarádka bydlí v hájence v lese. Ale opět jsme měly baterku, takže tady se asi mluví o něčem jiném. Tma jako v pytli je asi tam, kde opravdu není žádné světlo.

Ve tmě se orientujeme pomocí jiných smyslů, hlavně pomocí sluchu a hmatu a právě tak se orientují ti, kteří nepoznali světlo. Nemluvím o upírech, nebo jiných temných bytostech, ale o nevidomých lidech. Tihle lidé musí být nanejvýš opatrní, aby třeba do něčeho nenarazily. Pro nás je zrak naprostou samozdřejmostí, ale co pro ně? Nevím, kdo je na tom hůř, jestli ti, kteří se slepí narodí nebo ti, kteří oslepnou například kvůli ohni. Řekla bych však, že horší to mají ti druzí, protože vědí, jaký je svět a také vědí, že už ho nikdy neuvidí. I když ti první vůbec nevědí, jaký svět je,tak nevím,no.

Je normální, bát se tmy, ale jsou tři způsoby, jak se jí bát:

1.) Klasický strach ze tmy, který máme nejčastěji z hororů. Večer zhasneme a běžíme do postele, protože se bojíme, že by nás zakousl nějaký upír (to jsem trochu přehnala, že? :D ). Ale upřímně-když máme zamčený dům a zavřená okna, myslím, že se nemusíme ničeho bát.

2.) Tohle není až tak strach ze tmy, ale spíše z přepadení, které s ní souvisí. Například, když jdete v noci z nějaké oslavy potemnělým parkem, kde kdo tam může být a ublížit vám. Ano, tenhle strach je oprávněný. No představte si, kdyby jste šli tím stejným parkem například ve dvě hodiny odpoledne. Byl by plný lidí a světla a ted si vemte, že by někdo vyskočil zpoza stromu a šel na vás s nožem. Nejspíš by vyhořel. Pro zločince je ideální noc.

3.) Třetím způsobem také nemyslím klasický strach ze tmy, ale strach z oslepnutí a ten má asi každý. Určitě neznáte nikoho, kdo by neměl. Je strašné ohluchnout, nebo ztratit hmat (pokud to jde :D ), ale asi nejhorší je oslepnout. Když si například slepý najde přítele/přítelkyni, slyší sice její hlas, ale nikdy se jí nepodívá do tváře.

To je asi všechno, co jsem chtěla říct, tak se mějte :) .

Další směs fotek

11. února 2012 v 13:21 | Val |  ostatní fotky
Tenhle článek se dá zařadit i do fotek přírody i do fotek zvířat, ale i přes to jsem ho zařadila mezi "ostatní fotky" protože se tam objevuje tak nějak všechno. Včera jsem byla s kamarádkou Avery venku. Vzaly jsme foťáky a horlivě fotily vše, co nás napadlo. Fotky sem dávám opět v plné kvalitě, ale myslím, že si je ani nemusíte zvětšovat, protože většina z nich je kvůli přiblížení nekvalitní. Dělám to proto, protože je rychlejší nahrát fotky najednou, než po jedné:

imagebam.comimagebam.com
Tady jsou dvě verze jedné fotky. Jedna je na makro a druhá s efektem.

imagebam.com
Tohle je oko Avery. Je to focené na efekt "záře světel", který se ale moc neprojevil.

imagebam.com
Focení sněhu na ten samý efekt. Jedině tímhle efektem lze zachytit třpyt sněhu. Fotka je trošku málo světlá, ale já fotky neupravuju, dávám se sem tak, jak jsem je vyfotila.

imagebam.comimagebam.comimagebam.com
Když jsme přišly ke studánce u rybníka a chtěly se podívat na zmrzlý "vodopádek", uviděli jsme, že u studánky si plavou kachny. Rychle jsme popadly foťáky a začaly fotit. Kachny ale pořád utíkaly a my je pronásledovaly :D. Nakonec jsme se na ně vykašlaly a šly o kus dál.
imagebam.com
imagebam.com
Když jsme šly lesem proti směru studánky, narazily jsme na tohle-zvířecí lebka. Připadalo nám to morbidní, ale tím spíš jsme si ji fotily z mnoha úhlů. Tady jsou dva z nich.

imagebam.com
Nakonec jsme šly za rybník k tomuto stromu. Je to strom chráněný státem, ale jednou přes noc spadl. Nechtěla bych zrovna tu noc jít kolem. Strom je to obrovský a fotka je jen malou ukázkou.

Docházejí mi rozloučení v cizých jazycích, ale stejně- arrivederci!

Různé druhy fotek

5. února 2012 v 19:10 | Já a jenom já-Val |  Fotky zvířat
Nevěděla jsem, do jaké rubriky mám tenhle článek zařadit, protože je tam všehochuť fotek a nakonec jsem se rozhodla, že to zařadím do zvířat, protože u toho jedinýho ještě nic nemám. Mimo zvířectva je na fotkách třeba i voodoo figurka (mimochodem,musím se pochlubit-má tvorba :D ), nebo krystalky ledu, ale...uvidítě sami :) . Fotky nejsou zrovna nejkvalitnější,ale což.
imagebam.comimagebam.comimagebam.com
Tuhle srnečku mají společně ještě s jednou v menší ohrádce. Mají je tam už hodně dlouho a s kamarádkou jsme za nimi chodili už jako malé. Myslím, že jedna se jmenuje Martinka, ale jméno druhé si nepamatuju.

imagebam.com
Cestou necestou, polem nepolem... Tohle je cesta, která vede kolem ohrad pro koně, cesta, na kterou se chodím odreagovat.

imagebam.comimagebam.comimagebam.com
Tady máme zase něco na makro. První a poslední fotka není moc kvalitní. Vždycky buď pohnu foťákem, nebo se pohne focený objekt (např. větrem), ale myslím, že ta prostřední se mi povedla. Jsou tam úplně vidět krystalky ledu.

imagebam.comimagebam.com
Moje zlatá fenka Meggie. Zdá se, že chudinka přes ty chlupy u očí ani nevidí, jak vidíte na první fotce, ale nenechá se ostříhat, ale snad to není tak hrozné. Líbí se mi ta druhá fotka,kde se dívá tak mile, jakoby chtěla potvrdit, že pes je nejlepším přítelem člověka.

imagebam.comimagebam.comimagebam.com
A konečně moje zmiňovaná voodoo figurka. Kdysi jsme jich s kamarádkou dělaly mraky, ale ted už jsem se na to "vybodla". Tahle měla v ruce ještě srdíčku, ale to jsem jí jednou z neznámých důvodů odělala a už není k nalezení. Musím najít drátek a vyrobit jí ho znovu.

imagebam.comimagebam.com
Tohle je dneska na rybníku. Je to tatéž fotka, jenom s odlišným nastavením foťáku.

Snad se vám fotky líbily i přes tu horší kvalitu, ádie.

Tam,kde končí naděje

5. února 2012 v 11:09 | Val |  Témata týdne
Kdybych měla popsat zoufalství, tak je to pocit, kdy nám něco ublížilo na duši a jsme nešťastní. Myslím, že už ho každý zažil a ví,že je to velmi nehezký pocit. I když myslím, že si někdy děláme hlavu z naprosto primitivních problémů. Například, když skvělý student dostane ve škole 3-, nebo se mu nepodaří dosáhnout vyznamenání, nemusí být hned zoufalý. Nebo když si dívka, vážící 50kg a měřící 170cm stěžuje na to, že je moc tlustá. Chápu však, že každý z nás je jinak citlivý.

A jak proti tomu bojovat? Mně osobně pomáhá zajít si za kamarádkou a všechno s ní probrat, ale může to mít také opačný účinek, protože by jste si mohli plně uvědomit váš problém. Také pomáhá, když vezmete svého pejska a jdete na dlouhou procházku. Pokud žádného nemáte,můžete si jít třeba zaběhat :). Teď je konečně pořádná zima, takže můžeme jít i bruslit. Jenom škoda, že není žádný sníh, ale snad se ho dočkáme. Ted jsem se tak podívala na foťák a uvědomila jsem si, že proti depresi se dá bojovat i praktikováním různých koníčků. Mně by určitě pomohlo, najít si nějaký zajímavý námět k focení a fotit a fotit, nebo se z toho vykreslit a vymalovat. Nejlepší ale je, když se začtete do nějaké zajímavé knihy a ponoříte se úplně do jiného světa s jinýmy problémy, to ty vaše hravě odplujou.

Musím ale podotknout, ať se zamyslíte nad svými problémy. Jak už jsem jednou zmiňovala, pouze dobrý (3) prospěch ve škole není až takový problém. I když dostanete jednou za pět, nic se nestane. Jiná káva by to už byla,kdyby nedejbože váš otec,nebo matka byli věčně opilí a za ten dobrý prospěch vás bili.

Snad jsem vám pomohla a pokud jste právě v depresi, už se ji snažíte zahánět, auf Wiedersehen :D :)


Kam dál